Mexiko

06.06.2022

Mexiko je federativní republika na americkém kontinentě. Geograficky se nachází většinou území v Severní Americe, geopoliticky bývá ale často řazena mezi státy Střední Ameriky. Dějiny Mexika jsou velmi starobylé, rozvinuté civilizace se zde nacházely již tisíce let před naším letopočtem. K nejslavnějším patří civilizace mayská a aztécká. Naši cestovatelé Anna a Tomáš Nyklovi navštívili při svém putování po památkách starověkých civilizací také státy Belize, Guatemala a Honduras.

Výstavu fotografií Mexiko + Belize, Guatemala, Honduras tvoří úvodní plakát ve formátu JPG a 17 plakátů ve formátu PDF, vy si můžete prohlédnout 4 z nich. Stránkou vás provází ukázky z blogu manželů Nyklových (nyklovi.cz).

Upozorňuji všechny zájemce, že výstava není zpracována profesionály. 

CHICHÉN ITZÁ

Snídáme opět na pokoji, tentokrát s kafem z obchodu Extra, který je nejblíž hotelu. Oxxo je moc daleko. V 7 ráno odjíždíme. Jedeme asi 2 hodiny do další mayské lokality Chichén Itzá (doslova "Na okraji studně národa Itzá"). Máme na prohlídku a případné občerstvení v restauraci asi 3.5 hodiny. Chichén Itzá patří mezi nejvýznamnější mayská města. Město bylo třikrát založeno a třikrát opuštěno. Poprvé se rozvíjelo v 5.-6. století. Pak bylo znovu osídleno mayskými a toltéckými skupinami v 10. století. Později se obyvatelstvo podřídilo toltécko-mexickým válečníkům. Chichén Itzá tehdy prakticky ovládlo Yucatán. Po prohrané válce Mayapánem začalo město upadat. Stalo se pak poutním místem. ...

Areál je rozdělen na 2 části - staré a nové město. Výraznou stavbou je Kukulkánova pyramida (Kukulkán je synonymum jména Quentzalcoatl), dále jsou tu k vidění Chrám válečníků, hala tisíce sloupů a -jak jinak- hřiště na pelotu, Jaguáří chrám, Zeď lebek, Observatoř, Klášter jeptišek a další stavby. Velmi známý je také Posvátný cenote, který sloužil k obřadům s lidskými oběťmi.

Posvátný cenote je obrovská díra, od jejíhož okraje jen k hladině letíte (v roli rituální obětí) přesně 23 metrů vzduchem, než dopadnete na hladinu. Pak se při nesprávném dopadu teprve rozmlátíte o vodu a pokud by Vás napadlo, drápat se po strmých stěnách nahoru, sestřelí vás kněžská obsluha, aby mezi lid nepronikla nepříznivá zpráva, že Chac oběť nepřijal a tím pádem bude konec světa. Pokud totiž oběť i jen zůstala na hladině, bylo zle ! Chac se zlobí, je třeba zkouřit a hodit dolů další zájemkyni o pobyt v ráji, co v něm furt prší. Oběti se pravděpodobně omamovaly mimo jiné proto, aby byla větší šance, že nevyplavou zpět, tady zřejmě výjimečně nešlo o nářek umírající oběti a hodně krve okolo.

V areálu je ještě další cenote, který patrně sloužil jako zdroj pitné vody (to abyste si nemysleli, že tu vodu z rituální studně snad Mayové i pili ...).

Slavný cestovatelský dobrodruh Halliburton si ten skok někdy v šedesátých leech 20.století vyzkoušel. Mimo jiné asi jako první změřil ty metry k hladině porostlé dnes odporným žabincem. Nejdřív skočil jen sám, bez podpory a pomoci jiných lidí, což dnes (nejen vypadá jako) evidentní blbost. Málem se prý přitom taky zabil, nejsa přeborníkem ve skocích z mostu do jezera. Podruhé už to předváděl před novináři, aby si zaplatil výdaje na další cestování.

LAMANAI A PŘEJEZD DO GUATEMALY

Máme připravenu lehkou snídani u recepce, ale pro jistotu jsme se napřed nasnídali z vlastních zásob. Odjíždíme v 6:30 k nedalekému přístavu u New River Lagoon. Nasedáme do motorového člunu a jedeme k archeologické lokalitě Lamanai (což znamená "Ponořený krokodýl"). Cestou pozorujeme opice, leguány, krokodýly a různé ptactvo. Hned zkraje tu mají cvičenou opici. Když položíme na příď člunu banán, opice hupsne na loď, banán sebere a odběhne si ho sežrat do větví.

Zaujal nás hadí kaktus, který omotává větve stromu jako skutečný had. Vidíme také vesnici, ve které žijí Menonité, takto jedna ze zdejších náboženských skupin. Menonité žijí v uzavřených komunitách, stylem života jsou podobní americkým Amišům. Bílí, průsvitní, mírně zdegenerovaní malou "výměnou krve". Odmítají veškeré poddanství státu, jako třeba službu v armádě. Stojí na nich ale většina zemědělské produkce v Belize, skoro všechny farmy tady vlastní a provozují oni, tak jim to stát trpí. Pracovití rozhodně jsou. Přimigrovali někdy na konci 19.století odněkud z Holandska nebo severního Německa.

V Lamanai vystupujeme a vynášíme z lodi zásoby na piknik po prohlídce. Prohlídku začínáme v malém muzeu, kde je popsána historie Lamanai a Mayů obecně. Pak jdeme s naším kormidelníkem a průvodcem v jedné osobě na procházku po zdejších památkách. Koušou tu komáři, tak vytahujeme naši pralesní kosmetiku a snažíme vzdušné nálety odhánět. Výstavba Lamanai začala v letech 200 - 100 př.n.l., místo bylo opuštěno cca kolem roku 1400 n.l. Procházíme kolem pyramid, na dvě lezeme. Po prohlídce náš průvodce vybaluje přivezené jídlo a obědváme. Také ve stáncích se suvenýry nakupujeme dvě velmi kvalitní pěkná trička.

Cestou zpět už jedeme rychle, jen dvakrát zastavujeme u krokodýlů. Mrazí nás při Ivetině vyprávění, že jim tu jednou upadl na dno motor člunu, jehož lopatky se zamotaly do hnijícího zeleného humusu a i s jistícími šrouby se vytrhl z lodi. Kormidelník se pak potápěl s provazem na dno, rychle, než se krokodýli vzpamatují z překvapení ...
Po přistání nasedáme do auta a vracíme se do hotelu. Bereme připravená zavazadla a jedeme asi 3 hodiny na hranice s Guatemalou. Na hranicích měníme dolary nebo zbylé mexické peníze za guatemalské quetzaly ("kecaly") Přecházíme hranice, platíme výstupní poplatky (15 USD nebo 30 belizských dolarů). Pak také platíme vstupní poplatky 10 kecalů, které nejsou oficiálně vyžadované. Bez nich nás ale nepustí.

Těsně za hranicí nasedáme do připraveného minibusu. Je větší než ten belizský, takže zavazadla se vejdou dovnitř. Jedeme další 2,5 hodiny do Tikalu. Platíme vstupní poplatek do národního parku 150 "kecalů" a jedeme do hotelu Jaguar Inn, který nedaleko vstupu do areálu s pyramidami. Bydlíme v hotelových chatkách, večeříme ve zdejší restauraci. Ochutnáváme zdejší pivo Gallo. Mají tu ale i některá mexická piva.